I ty nejjednodušší vegetační střechy dokážou výrazně prodloužit životnost střech, zmírnit teplotní výkyvy a zadržet vodu při přívalových deštích. Výborné výsledky potvrdil i výzkumný projekt Stavební fakulty Žilinské univerzity. Systém se substrátem z minerální vlny dokáže instalovat i domácí kutil.
Největším přínosem vegetačních střech ze stavebního hlediska je výrazné prodloužení životnosti plochých střech. Odstraňují hned dva poškozující faktory střešní krytiny – působení UV záření a teplotní výkyvy. V zimě tepelně izolují, zmírňují letní přehřívání, zadržují dešťovou vodu, snižují emise CO2, zachytávají prach a chrání před požáry. Tyto funkce přitom zcela uspokojivě plní i nejjednodušší extenzivní vegetační střechy bez samotného zemního substrátu, které někteří výrobci dodávají jako „skládačku“ v kompletním funkčním systému, který si dokáže „poskládat“ i zručný laik. Právě tyto šikovné zelené střechy byly součástí experimentu na Žilinské univerzitě.
Systém se substrátem z minerální vlny
Nejjednodušším způsobem, jak si vybudovat zelenou střechu, je komplexní systém Urbanscape, který zahrnuje všechny vrstvy od hydroizolace, přes kořenovou membránu, odvodňovací, hydroakumulační systém, substrát až po vegetační vrstvu. Místo klasického zemního substrátu využívá minerální vlny a tak může odlehčit stavbu oproti tradiční extenzivní střeše se zeminou. Lze jej aplikovat dodatečně téměř na všechny stavby. „Je nejsnazším nabízeným systémem zelených střech na trhu, jeho instalaci však vždy doporučujeme konzultovat předem se statikem,“ dodává Kamil Vinca, projektový manažer Knauf Insulation pro zelené střechy. Jak dále dodává, každá střecha novostavby, která je připravena k přitížení hydroizolace štěrkem cca 150 kg/m2, je vhodná pro Urbanscape i bez dalšího posouzení, je totiž mnohem lehčí než štěrk, přibližně 70 kg/m2. Vegetační kryt tvoří směs rozchodníků, odolné a mrazuvzdorné trvalky. Ve srovnání s instalací zelené střechy se zeminou snižuje realizační náklady a vyžaduje jen minimální údržbu.
Zkušební moduly na univerzitní střeše
Experiment začal na podzim 2020, v průběhu roku byly vytvořeny na obnovované střeše bloku Stavební fakulty ŽUŽ zkušební moduly systémových extenzivních střech od různých výrobců. Na jednotlivé plochy byla osazena čidla teploty, která tak dokázala určit rozdíl mezi teplotou povrchu hydroizolace pod vegetační střechou v porovnání s teplotou hydroizolace, kde vegetační střecha použita není. Další moduly měřily zadržení dešťové vody pomocí spádování ve sběrných vaničkách. Výsledky měření ukázaly průběh teplot v zimě i v létě.
Zima na střeše
Naměřené výsledky během podzimních a zimních dnů ukazují významný rozdíl mezi vegetační střechou a obyčejnou plochou střechou. „Jak vidíme na grafu, povrchová teplota pod krytinou běžné střechy je výrazně nižší než je teplota venkovního vzduchu měřená pomocí meteostanice v areálu univerzity,“ vysvětluje Ing. Peter Juráš, PhD. z Katedry pozemního stavitelství a urbanismu. Při noční teplotě asi – 10° dosahuje teplota běžné střešní krytiny až – 20 °C. Naopak, přes den se střešní krytina ohřívá více než vegetační vrstva (18 °C), která si drží po celý den stabilní teplotu kolem 0 °C. Denní rozdíl teplot během zimního dne bez sněhu byl během měření na střeše bez vegetace 36 °C a na vegetační jen 1 °C.
Letní vedra
V současnosti ve městech a obcích roste podíl zastavěných ploch a tak vznikají městské tepelné ostrovy, které kvůli rozpáleným betonovým plochám zvyšují teplotu v okolí. „Díky vegetačním povrchům, ze kterých se může přirozeně odpařovat zadržená voda, dochází ke snížení teploty a sálání akumulovaného tepla z povrchu. Odpařování vody také zvyšuje relativní vlhkost v okolí a tím zlepšuje mikroklima,“ doplňuje Ing. Peter Juráš, PhD. V letním období je rozdíl mezi maximy vegetační a bezvegetační střechy 35 °C, navíc fázový posun vegetační střechy je až 3 – 4 hodiny, což znamená, že teplotního maxima dosahuje až v odpoledních hodinách, kdy se již vzduch ochlazuje. Konstrukce pod vegetační střechou má tím pádem nižší povrchovou teplotu s menšími teplotními výkyvy, což příznivě ovlivňuje přehřívání vnitřních prostor budovy a životnost hydroizolace.
